Máme se bát zbraní duchů?

Jedna z posledních tragických událostí loňského roku, byla vražda spáchaná v New Yorku. Ve čtvrtém prosincovém dni tehdy Luigi Mangione několika výstřely usmrtil generálního ředitele společnosti UnitedHealthCare Briana Thompsona. Luigi je synem z prominentní marylandské rodiny. Byl výborným studentem, který to dotáhl až na magisterský titul z oboru počítačových věd na Pensylvánské univerzitě. Nějakou dobu pracoval jako datový inženýr. Přátelé jej označovali za normálního mládence, skvělého kamaráda a někteří nemohli uvěřit, že by takový čin spáchal.

Vraždu prý dobře plánoval. Avšak, žádný zločin není dokonalý. Přestože byl při samotném činu zahalen, zachytilo ho mnoho kamer po celém městě. Nakonec byl nahlášen zaměstnanci pobočky McDonald’s v Pensylvánské Altooně. Policisté u něj nalezli falešný řidičský průkaz, velké množství hotovosti a tašku s konstrukcí podobnou Faradayově kleci. Ty se používají k odstínění signálu třeba od mobilních telefonů. Mangione u sebe měl také vzkaz, který napsal úředníkům. Obsahoval mnoho pasáží, které asi něco vypovídají o jeho motivaci k činu. Zmiňoval „zlou korporátní Ameriku“. Jedna z vět ve vzkazu popisovala i přípravu samotného činu: „Bylo to poměrně triviální, nějaké elementární sociální inženýrství, základní CAD, spousta trpělivosti.“

Při tomto pohledu vypadá celý čin jako vražda spáchaná kvůli nějakému přesvědčení nebo ideologii. Takových činů se bohužel děje mnoho. Důležitou podrobností je ale samotná zbraň, která byla při činu údajně použita. Nejednalo se totiž o běžnou sériovou pistoli. Její spodní část a tlumič byly totiž vytištěné na 3D tiskárně. Zbylé podstatné komponenty jako hlaveň, závěr a zásobník byly sériově vyrobené a šlo o části slavné pistole Glock, v tomto případě ráže devět milimetrů. Tento případ po celém světě rozvířil téma „Ghost Guns“ a 3D tisku zbraní. Pravděpodobně se jedná o nejslavnější případ z poslední doby, kdy byla taková zbraň použita.

Samotná problematika „Ghost Guns“ je mnoho desítek let stará. Tyto zbraně duchů jsou nebezpečné tím, že na sobě nemají vyražená sériová čísla. Dříve se o takový problém nejednalo. Zbraně duchů byly doménou většinou lidí se strojírenským vzděláním se zaměřením na zbrojířství. Sestavování takových zbraní byl spíše zajímavý koníček. Díky sociálním sítím a internetu se však informace, o tom, jak takové zbraně skládat snadno dostane i k běžným lidem.

Celý tento trend začal nepřekvapivě ve Spojených státech amerických. V podstatě jen umně využívá díry v zákoně o zbraních z roku 1968. Ten totiž požaduje, aby byly zbraně označované sériovými čísly na rámech. Jenže pokud prodáváte nedokončené díly zbraní, zákon se na ně nevztahuje, protože se nejedná o střelnou zbraň. Proto se zcela legálně prodávají celé stavebnice obsahující takovéto díly. Pomocí jednoduchého postupu a pár dodělávek si pak i průměrně zručný člověk dokáže zbraň složit.

Asi není překvapivé, že se v minulosti mnoho politiků a zájmových skupin snažilo tento problém nějak řešit. V současné době tuto problematiku však žádný federální zákon neupravuje, i když jich bylo v minulosti představeno mnoho. Největším zásahem bylo nařízení, nikoli zákon, které vydal v roce 2022 prezident Biden ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti. Tento krok umožnil ATF (Úřad pro alkohol, tabák, střelné zbraně a výbušniny) označovat tyto stavebnice za střelné zbraně. Z toho pak vyplývaly všechny zákonné povinnosti jako označování sériovými čísly na rámu, licencování nebo první prodej u federálně licencovaného prodejce s prověrkou. Stěžejní pro takovou klasifikaci byla míra dokončení těchto dílů. Toto nařízení však bylo v roce 2023 zrušeno odvolacím soudem v Texasu. V současné době se případ nachází u amerického Nejvyššího soudu. Rozhodnutí by mělo padnout v blízké době.

Samostatnou kapitolu „Ghost Guns“ vytváří zbraně vytištěné na 3D tiskárně. Toto téma je staré více než deset let a s rozvojem a zlevňováním 3D tisku a CAD programů nabývá čím dál více na síle. Zbraně tohoto typu se dají rozdělit do tří kategorií. První jsou kompletně vytištěné na 3D tiskárně. Dobrým příkladem je zrovna vůbec první vytištěná zbraň na světě, o níž se zmiňuji níže. Druhý typ má část komponent vytištěných a část pochází z dílů, které sice původně neslouží jako zbraňové komponenty, ale nejsou vytištěné. Třetí skupina, kam patří i zbraň použitá Luigim je opět částečně tištěná a zbytek se skládá ze sériových zbraňových dílů.

Celý obor 3D tisku zbraní nejspíš nastartoval Cody Wilson, bývalý student práv z texaského Austinu. Jeho nadšení pro věc pochází z velmi volného výkladu druhého dodatku Americké ústavy. Ten Američanům deklaruje právo na vlastnictví a nošení střelné zbraně. Cody v roce 2012 založil společnost Defense Distributed, pod níž mimo jiné spadá i slavná databáze 3D zbraňových modelů DEFCAD. Tato společnost se zaměřuje mimo jiné na obhajobu občanského práva na přístup ke zbraním.

Cody Wilson se pravděpodobně proslavil nejvíce zbraní, kterou pojmenoval The Liberator neboli osvoboditel. Představil ji roku 2013, kdy z ní také poprvé vystřelil. Zbraň je kompletně vytištěná na 3D tiskárně a proces tenkrát zabral asi dvacet hodin tisku plus čas na složení dílů. Jedinou kovovou a netištěnou komponentou je hřebík, sloužící jako úderník. Autor následně zveřejnil kompletní dokumentaci pro výrobu zbraně právě na serveru DEFCAD.

Svým činem neporušil téměř žádné federální zákony, kromě těch o vývozu zbraní. Zpřístupněním plánů na internetu, vlastně umožnil výrobu této zbraně komukoli za hranicemi Spojených států. Tohoto faktu se chytilo americké Ministerstvo zahraničí. Odstartovalo několik let soudních sporů. Hned zpočátku byl Cody nucen odstranit technickou dokumentaci ke zbrani z internetu. Vrátit ji tam mohl až o pět let později, po rozhodnutí soudu a dohodě s vládou.

Zajímavé na tom všem je, že jak zbraně duchů v tom původním smyslu, tedy jako nějaké stavebnice, tak zbraně tištěné v domácích podmínkách na 3D tiskárnách nejsou nijak regulovány federálními zákony. V USA jsou státy a města, které tuto problematiku berou velmi vážně. Taková Kalifornie, New Jersey nebo Massachusetts se svými zákony o těchto zbraních značně proslavily. Logika se většinou točí kolem federálního zákona z roku 1988, který kriminalizuje zbraně nezjistitelné pomocí detekčních zařízení. To je právě jedna z výhod tištěných zbraní, která logicky vyplývá z materiálu, z nějž jsou vyrobené.

Názory na téma „Ghost Guns“ a zbraní vytištěných na 3D tiskárně jsou velmi různorodé. Pravdou zůstává, že díky rozvoji moderních technologií jsou čím dál dostupnější pro každého. Možná až hrozivým tempem rostou statistiky o používání těchto zbraní. Na druhou stranu, obhájci práva na držení zbraní mají možná pravdu ve svém tvrzení, že zločinec si zbraň obstará vždy. Konec konců podobné debaty se vedou i v naší mateřské České republice.

Jako vždy si dovolím na závěr vyjádřit svůj názor na téma článku. Dlouhodobě si myslím, že nebezpečná není zbraň, ale je to člověk, který ji drží v ruce. Naprosto nesnáším terorismus a považuji jej za nejodpornější zločin jaký existuje. Není nic horšího než zaútočit na nevinného člověka, který nemá šanci se bránit. A stejně tak si myslím, že není řešením stěžovat běžným lidem přístup ke zbraním. Naopak by se o těchto tématech mělo více mluvit a mělo by se investovat mnohem více času, úsilí a peněz do přípravy běžných lidí na podobné situace. Není v silách žádného státu na světě, zajistit všem lidem bezpečí. Právě proto mi pořád dává největší smysl ten americký systém, kdy má každý člověk právo nosit zbraň na svoji obranu.