Přechod na Windows 11 - procházka peklem

Když Microsoft přišel v roce 2021 se systémem Windows 11 byla to velká událost. Jako vždy v podobných situacích si našel své příznivce ale i odpůrce. V té době jsem měl jiné priority, a proto jsem se rozhodl s upgradem počkat až bude skutečně nutný. To už se pomalu a nezadržitelně blíží. Podpora Windows 10 totiž oficiálně končí 14. října 2025, takže nám zbývá něco přes rok. Zatím to stále nevypadá, že by to uživatele Windows nějak trápilo. Dle oficiální statistiky z webu StatCounter totiž používá desítky stále 65 % z nich. Otázkou tedy zůstává, jak se k tomu sám Microsoft postaví a zda opravdu nechá tak velké množství počítačů bez podpory.

Největším překvapením Windows 11 byly jejich pro mnoho lidí prapodivné systémové požadavky. Shrňme si je:

Procesor s frekvencí minimálně 1GHz a minimálně dvěma jádry

Nejméně 4 GB RAM

Úložiště s kapacitou nejméně 64 GB

UEFI systém na základní desce

Čip TPM

Grafická karta musí podporovat minimálně DirectX 12

Obrazovka o šířce nejméně 720 p, nejmenší úhlopříčce 9‘‘ a osmibitovým barevným kanálem

Připojení k internetu a účet Microsoft

Na počítači musí být nainstalovaná legální kopie Windows 10 verze nejméně 2004 nebo pozdější

Hned na začátku zmíním to, co je asi každému jasné. Ano opravdu jdou ty požadavky obejít a internet je těch návodů plný. To ukazuje, že Microsoft na těch požadavcích netrvá striktně, jinak bychom je tak snadno neobešli. Osobně to vnímám jak snahu o vykročení do modernější a zajímavější budoucnosti.

Trochu si to rozeberme. Například parametry ohledně procesoru, úložiště, pamětí RAM, grafické karty a obrazovky jsou spíše úsměvné. Připojení k internetu je dnes už téměř samozřejmost a mám pocit, že přichází doba, kdy bez něj nebudeme používat plnohodnotně téměř žádný systém. Účet Microsoft opět považuji za vykročení správným směrem. Pomalu se dostáváme do situace, kdy díky synchronizaci do cloudu budeme mít přístup z celého světa nejen ke svým datům ale také osobním nastavením. To je něco, co mi v dnešní době připadá normální. Požadavek na instalaci Windows 10 je také logický a možná jde spíše o obchodní záležitost.

Nejvíce ze všeho jsou ale zmiňované požadavky na čip TPM a podporu funkce secure boot. Takový ohlas to vzbudilo nejspíš proto, že většina běžných uživatelů vůbec netuší, co to ten čip TPM vlastně je. Trochu to zkrátím, pokud máte v počítači procesor od roku výroby 2016, nemusíte to řešit. Od verze TPM 2.0 totiž jeho specifikace umožňují zabudovat ho přímo do čipsetu. Hlavním úkolem čipu je ukládání kryptografických klíčů, třeba pro nástroj BitLocker, nebo Windows Hello. Secure boot je v dnešní době také v podstatě samozřejmost. Stará se o ověření integrity celého systému před samotným bootováním operačního systému. Jedná se tedy o opravdu užitečné funkce a osobně jejich vyžadování schvaluji.

Do požadavků, které jsem rozebíral výše se nejspíš vejde každý s pouze pár let starým počítačem. A řekněme si upřímně, že na starším počítači je problém spustit jakoukoli verzi Windows.

Pro úspěšné nainstalování Windows 11 však potřebujete splnit ještě pár dalších na sebe navazujících požadavků. Abyste tento systém vůbec spustily musíte mít na své základní desce systém UEFI a systémový disk musí používat partition table typu GPT. Trochu to rozeberu.

Systém UEFI je takový prostředník mezi samotným firmwarem na základní desce a vaším operačním systémem. Nahradil starší systém BIOS. Mnoho lidí však tyto pojmy často zaměňuje. UEFI má příjemné grafické uživatelské rozhraní, na nějž jsme všichni zvyklí, a hlavně podporuje mnoho bezpečnostních funkcí. Mezi nimi třeba právě secure boot. Do UEFI můžete dokonce vstoupit přímo z rozhraní operačního systému, což u BIOSu nejde. Aby ale systém opravdu startoval v režimu UEFI, musí být jeho součástí Windows Boot Manager. K tomu ale potřebujete právě systémový disk s partition table GPT. Pokud nevíte, o co se jedná, čtěte další odstavec.

Velmi jednoduše řečeno, partition table je předpis, který určuje, jaké sektory a v jakém pořadí se na disku vytvoří. Původní dnes už zastaralý typ je MBR. Z něj dokáže startovat ještě Windows 10, jedenáctky už to neumí. Pokud máte disk typu MBR a na desce systém UEFI, systém startuje v režimu kompatibility a jedná se vlastně o běžný proces bootování jako v BIOSu. Hlavní rozdíl mezi MBR a GPT je v množství a typu sektorů, které se na disku vytvářejí. MBR vytváří na začátku disku startovací oddíl. To je ten první, do nějž BIOS vstupuje a hledá tam startovací soubor, který jej odkáže do dalších částí disku. Naopak GPT vytváří sektorů mnohem více a podporuje disky větší než dva terabyty. Jedním z podstatných sektorů je i část kam se ukládá právě Windows Boot Manager, který je zodpovědný za následný start Windows. Zde se již jedná o start v režimu UEFI. Mimochodem obrovská výhoda GPT je v tom, že se sektory replikují a systém sám kontroluje, zda nejsou poškozené. Pokud si tedy omylem zničíte sektor s Windows Boot Managerem, půjde to zachránit.

Pokud máte na svém počítači starší instalaci systému Windows 10, je docela dobře možné, že máte systémový disk s partition table MBR. Nejjednodušším řešením je samozřejmě čistá instalace rovnou do režimu GPT. Po zkušenostech musím říct, že je opravdu dobré občas Windows přeinstalovat. Je to jedna z věcí, kterou vidím jako nevýhodu Windows například oproti MACu. Různé aktualizace, nastavení, instalace a odinstalace se postupem času nabalí a můžou začít způsobovat různé prapodivné problémy. Ne vždy je v lidských silách se jimi zabývat, a proto je lepší systém přeinstalovat. Z toho vyplývá ponaučení, abyste neustále zálohovali svá data.

Pokud ovšem nechcete jít cestou čisté instalace, existuje i jiná možnost. Třeba program DiskGenius, dokáže změnit partition table i na systémovém disku. Jeho použití je jednoduché a zvládne jej i laik. Samozřejmě existují i jiné programy, které odvedou stejnou práci.

Každé z těch jednotlivých témat by vydalo na samostatný článek. To ale není účelem tohoto článku. Jedná se spíše o můj komentář a jednoduché shrnutí toho, co vás čeká a nemine při přechodu na Windows 11. Možná si kladete otázku, proč jsem v nadpisu použil slovní spojení „procházka peklem“. Jedná se spíše o nadsázku. Sám jsem totiž nedávno přecházel na Windows 11 a přiznám se, že to nešlo úplně hladce. Kámen úrazu byl právě v partition table systémového disku. Svůj počítač jsem stavěl před více než čtyřmi lety a tehdy jsem při instalaci systému zvolil typ MBR.

Typ partition table jsem se pokusil změnit pomocí trial verze programu Lazesoft Disk Image & Clone. Po tomto zásahu jsem v UEFI změnil typ spouštění na UEFI, ale sytém jsem již nenastartoval. Neměl jsem příliš velkou motivaci zachraňovat svojí verzi systému, a proto jsem se rozhodl pro čistou instalaci. Ta už proběhla rovnou do režimu GPT. Následně jsem pomocí nástroje od Microsoftu provedl instalaci Windows 11. Takže to zase taková tragédie nebyla. Osobně musím říct, že mé první dojmy z Windows 11 jsou velmi pozitivní a Microsoft zde vykročil správným směrem. Tak na nic nečekejte a instalujte Windows 11...