Oprava zadních brzd Chevrolet Aveo aneb když to zaroste

Brzdový systém je jednou z nejdůležitějších součástí každého auta. Po většinu času si nevyžaduje naši pozornost. Pokud, však nebudeme provádět jeho údržbu vůbec může se nám to vymstít. Jedním z projektů, kterým jsem v poslední době věnoval svou pozornost byla právě oprava „zarostlých“ bubnových brzd na Chevroletu Aveo.

V dnešní době se bubnové brzdy používají převážně na zadní nápravě, a to hlavně u menších vozů s méně výkonným motorem, patřících do nižší cenové kategorie. Hlavní výhodou je nízká cena a relativně snadná údržba. Princip bubnové brzdy je jednoduchý a vyplývá už z názvu. Na náboji kola je nasazený brzdový buben. Zevnitř jsou k zadní pevné desce ukotveny brzdové čelisti neboli „pakny“. Jsou ovládány dvěma způsoby. Při sešlápnutí brzdového pedálu se roztáhne brzdový váleček, známý jako „prasátko“ a zatlačí na čelisti. Dle použité brzdné síly čelisti vyvinou tlak na buben a způsobí samotné brždění. Druhým způsobem ovládání je tah táhla od ruční brzdy. Bubnové brzdy tedy ovládáme jak mechanicky, tak hydraulicky. Dalším nezbytným příslušenstvím jsou napínací pružiny a seřizovač čelistí. Ty se nám starají o to, aby se čelisti po povolení brzdné síly vrátily do původní polohy, která je vymezena právě seřizovačem. A na závěr, samotné čelisti jsou ukotveny pomocí kolíčků s pružinou a zajišťovací podložkou.

Bubnové brzdy na zadní nápravě vydrží opravdu dlouho. Některé materiály uvádí životnost až 160 000 km. Tento údaj se ale vztahuje k opotřebení samotných bubnů a čelistí. Příslušenství bubnové brzdy jako pružiny a nastavovač však vyžadují pravidelnější péči. Vychází to z konstrukce samotné brzdy. Nečistoty a voda se v bubnu zkrátka dobře drží. Mimochodem, přesně to byl také důvod mého nutného servisního zásahu. Seřizovač na levém zadním kole zůstal roztažený a kolo bylo stále zabrzděné. Interval údržby příslušenství bubnové brzdy je tedy asi každých 18 000 km. Tato údržba obnáší demontáž bubnu a následné vyčištění a namazání všech pohyblivých částí. Tím předejdeme situacím, kdy se jednoho dne s autem prostě nerozjedeme.

S funkcí brzd samozřejmě nutně souvisí také brzdová kapalina. Ta se má měnit každé dva roky. Rozhodně bychom ji neměli nechat zčernat anebo dojít do stadia, kdy bude brzdový pedál při sešlápnutí měkký a brzdy zkrátka nebudou správně fungovat. Pokud kromě běžného servisu bubnových brzd provedeme i výměnu brzdového válečku, minimálně odvzdušnění systému se nevyhneme.

Přikročíme tedy k samotné demontáži zadních brzd. Nejprve musíme auto zvednout a bezpečně zajistit. Nejjednodušší je použít hydraulický pojízdný zvedák. Nebudeme zvedat jen jedno kolo auta ale celou zadní nápravu. S heverem tedy najedeme pod nápravu a začneme zvedat. Nikdy nezvedejte auto podlahou a dávejte si pozor na nádrž, výfukový systém a podobně. Náprava je ale dostatečně robustní a můžeme za ni auto zvedat bezpečně. Následně si musíme auto zajistit vložením zajišťovacích koz pod zvedací body v prahu. Auto do koz lehce spustíme a s heverem vyjedeme mírně zpátky aby bylo vše lehce napnuté. Tím máme auto připravené k servisu.

Samotnou demontáž započneme sundáním kola. Tím se nám odkryje brzdový buben. Těch existují dva typy, samostatný buben, který nasuneme na náboj kola anebo buben, jehož součástí, již náboj je. V prvním případě povolíme dva šrouby na čele bubnu a ten celý stáhneme. Druhá možnost vyžaduje demontáž pokličky ve středu bubnu. Tím se nám odhalí matice velikosti třicet dva milimetrů. Po jejím povolení buben opět prostě stáhneme tentokrát i s nábojem. V případě, že máme buben a náboj zvlášť, provedeme demontáž náboje opět povolením středové matice po stažení bubnu.

Pokud jsou brzdy v dobrém stavu, zvládneme výše uvedené kroky bez problému. Ono to ale někdy dokáže opravdu zarůst. Pak už pomůže opravdu jen hrubá síla, sada klínů, kladivo a sekáč.

Buben máme dole a odhalily se nám brzdové čelisti, váleček a příslušenství. Je-li naším cílem pouze očista a mazání, můžeme se do toho pustit. Pomocí čističe brzd a štětce odstraníme brzdový prach a další nečistoty. Dalším krokem může být namazání stykových ploch mezi čelistmi a zadní pevnou deskou mazivem na brzdy.

V případě nutnosti výměny brzdových čelistí nebo dalšího příslušenství, musíme pokračovat v rozebírání. Obecně by tloušťka brzdového obložení neměla klesnout pod dva až tři milimetry. Demontáž zahájíme odjištěním zajišťovacích podložek na čepech čelistí. Prodávají se k tomu určené přípravky, případně můžeme použít kombinované kleště. Následně čelisti vymanipulujeme z brzdového válečku a spodního uložení. V tuto chvíli nám zbývá jen vyháknout táhlo od páky ruční brzdy. Tím máme čelisti demontované.

Poslední komponentou na odmontování je brzdový váleček. Zde nás v případě starých, negarážovaných a neudržovaných automobilů čeká nemilé překvapení. S největší pravděpodobností totiž nepovolíme holendr brzdové trubky. Pokud je trubka hodně narezlá, nemá smysl se o povolení ani pokoušet. Doporučuji ji rovnou useknout přímo u holendru vedoucího do brzdového válečku. Následně si uděláme trubku novou. V případě Chevroletu Aveo je váleček ukotven jedním šroubem. Ten povolíme a následně celý váleček vysuneme ze zadní desky. Pokud jsme nemuseli zničit brzdovou trubku, demontáž pro nás skončila. V opačném případě čtěte následující odstavce.

Brzdová trubka od válečku je zapojena do brzdové hadičky. V tomto místě se nám musí povést holendr povolit, jinak bude problém postupovat dál. Nejlepší je trubku v tomto místě odseknout stejně jako předtím u válečku. Následně vysunutím pojistky vyjmeme matici hadičky. Je dobré závity postříkat uvolňovačem závitů. Cílem je tedy povolit holendr, který zůstal v hadičce. Základem je dobře si zafixovat matici hadičky například pomocí samosvorných kleští. Pokud není šestihran holendru nějak poškozen použijeme klíč odpovídající velikosti a povolujeme. To většinou dopadne „ožvýkáním“ šestihranu. V tuto chvíli použijeme sadu povolovačů poškozených matic. Po dostatečném úsilí bychom měli uspět. Popis postupu, v případě neúspěchu si nechám na jiný článek, někdy v budoucnu. Budeme tedy počítat s tím, že se nám povedlo starou trubku kompletně odstranit. Vrátíme se na chvíli ke zpětné montáži tentokrát nových brzdových komponent.

 Doporučuji celou zadní desku řádně očistit pomocí čističe brzd. Následně se pustíme do montáže. Nový brzdový váleček vložíme do otvoru a zajistíme šroubem. Pokud jsme si zakoupili již připravenou sadu brzdových čelistí, máme polovinu práce již hotovou. V opačném případě si musíme sestavu čelistí, seřizovače a pružin sami složit. Následně připojíme táhlo od ruční brzdy a celou sestavu vmanipulujeme zpět mezi prasátko a spodní uložení. Zbývá nám čelisti zajistit pomocí čepů, pružin a zajišťovací podložky.

Další postup opět závisí na konstrukci bubnu. V případě samostatného bubnu a náboje, nejprve nasuneme náboj na čep kola. Dále postupujeme nasunutím bubnu na náboj a zajistíme jej dvěma šrouby. Pokud máme buben, jehož součástí je i náboj, postup je jednodušší, protože rovnou nasuneme celý buben. Nyní je potřeba brzdu seřídit.

Naším cílem je, aby čelisti lehce škrtaly o buben. Díky tomu máme v budoucnu možnost seřizovat ruční brzdu. Abychom správně nastavili rozpětí čelistí musíme s bubnem párkrát otočit a několikrát zabrzdit a odbrzdit ruční brzdu. Pokud buben lehce škrtá a neotáčí se úplně volně, je vše v pořádku. V opačném případě musíme buben stáhnout. K nastavení použijeme nastavovač čelistí. Jeho maticí otočíme o pár závitů dolů, buben nasadíme a opakujeme postup, dokud nejsme s výsledkem spokojeni. Následně můžeme utáhnout středovou matici a zaklepnout zpět pokličku.

Zbývá nám už jen výroba nové brzdové trubičky. Nejlevnější variantou je koupit měděnou brzdovou trubičku v metráži. K jejímu ohnutí potřebujeme ohýbací kleště. Pertly pro holendry vytvoříme pomocí pertlovací sady. Podrobný popis postupu si opět nechám do samostatného článku. Základem ale je držet se délky a tvaru původní trubky. Pokud se vše povede, můžeme ji zpět namontovat. Tím máme systém složený a chybí nám už jen odvzdušnění a seřízení parkovací brzdy. Samotné odvzdušnění je opět námět na samostatný článek. Po něm už následuje zpětná montáž kol a konečně seřízení ruční brzdy.

Tento poslední krok je důvodem, proč jsme brzdové čelisti nastavili tak, aby mírně škrtaly. Pokud odkryjeme koženku okolo páky ruční brzdy, objevíme uložení táhla s nastavovacím šroubem. Jeho povolováním a několikerým zatažením a povolením páky postupně docílíme krásně volného chodu obou zadních kol.

A to je opravdu vše. Auto opatrně spustíme zpět na kola a můžeme vyrazit. Přeji vám mnoho úspěchů s údržbou nejen brzdového systému svého automobilu.