Opravdová cesta k finanční svobodě

Ekonomie je věda, která mě vždy přitahovala. Je však důležité ji správně vnímat a celé to téma uchopit trochu jinak, než jak je prezentováno na školách nebo pro širokou veřejnost. Už jako dítě jsem obdivoval filmy a knihy z finančního světa. Přitahovala mě hantýrka burzovních žraloků. A hlavně jsem vždy tak nějak žil v dojmu, že peníze jsou jen imaginární záležitost, něco, co se dá velmi snadno získat ale také velmi snadno ztratit, pokud máte potřebné znalosti a informace. Zkrátka jsem si vždy uvědomoval, že vydělávat peníze prací je hloupost.

Trvalo mi však docela dlouho, než jsem si všechny tyto myšlenky dal dohromady. Ony mi k tomu totiž chyběly ty patřičné informace. Výuka ekonomie a finanční gramotnosti na českých školách je prostě něco šíleného. Vůbec se nedivím, že drtivá většina lidí díky takové výuce vnímá ekonomii jen jako pověstné „má dáti, dal“. Až na prahu dospívání po několika letech v reálném provoze a svém opětovném návratu na střední školu jsem pochopil, že je to celé záměr. Zkrátka nás všechny školský systém a stát schválně vychovává jako poslušné a závislé ovce.

Můj opravdový zájem o ekonomii vzplál v prvním ročníku na střední škole. Tehdy jsem v knihovně narazil na knihu Cashflow Kvadrant, jejímž autorem je Robert T. Kiyosaki. Již po přečtení několika stránek jsem pochopil, že jeho názory jsou mému myšlení velmi blízké. Velmi zpětně mi došlo, že jsem vlastně vždy žil dle jeho slavného tvrzení „Peníze se nevydělávají prací“. Svoje zaměstnání jsem si vždy vybíral ne podle nabízené výplaty ale podle práce, kterou budu vykonávat. Nebyla pro mě podstatná odměna, kterou dostanu ale dovednosti, které získám. Protože jsem vnitřně vnímal, že skutečné peníze se vydělávají jinak. Po přečtení této knihy jsem si slíbil, že jednou se budu finančnímu světu věnovat daleko více. Toužil jsem po ovládnutí moci peněz.

Několik následujících let jsem věnoval zdokonalování se v jiných oborech, které se světem financí zdánlivě nesouvisí. A jak už to bývá, zpětně mi došlo, že jsem se zkrátka musel dostat do toho správného myšlenkového rozpoložení. Teď trochu odbočím. Vzpomeňte si na svá školní léta. Představte si třeba hodinu matematiky, jak vám tam paní učitelka nutí počítání se zlomky, jak vám vyčiní za každou špatnou známku, se slovy „takhle z tebe nic nebude“. Když se zeptáte proč, odpoví vám, že když se nebudete dobře učit, nedostanete přece dobrou práci. A dobrá práce přece znamená dobrou výplatu, hezký stálý příjem, jistotu a tak dále. Dovolím si ještě jednu malou odbočku, nebo komentář. Všimli jste si někdy, jak jsou zástupy dětí jdoucí do školy na přesně stanovený čas podobné zástupům pracujících?

Opravdu je tento scénář jediný správný? Nejde to jinak? Tak se nad tím zamyslete. Myslíte, že člověk ve střední nebo vyšší střední třídě je o hodně spokojenější, než člověk chudý? Nemyslím si to, protože jejich uvažování je vlastně velmi podobné. Hlavním příjmem člověka ve střední třídě je výplata ze zaměstnání, stejně jako u chudého. Takže, kde je ten rozdíl? Ve výši toho příjmu, alespoň tak si to mnoho lidí myslí. Ale tento člověk s vyšším příjmem má i vyšší životní úroveň, kterou si chce a musí udržet a ta stojí také více peněz.

Zde je potřeba upravit svůj náhled na finanční svět a řeč peněz. Není totiž podstatné kolik peněz vyděláte. To je přesně ta lež, kterou nás od mala učí ve školách. Důležité je, jak ty peníze vyděláte, jak s nimi naložíte, a hlavně kolik vám z nich zbyde. Jinak řečeno, pokud váš měsíční příjem tvoří dividendy z vašeho akciového portfolia a tento příjem je vyšší než vaše výdaje, jste bohatí. Povšimněte si, že jsem nikde nezmínil konkrétní částku, o tu totiž vůbec nejde.

Přesně v podobném duchu se nese druhá kniha, kterou jsem od Roberta Kiyosakiho četl – Bohatý táta, chudý táta. Bestseler, který si autor před dvaceti lety musel vydat na vlastní náklady, protože vydavatelstvím přišly ty myšlenky přehnané až nereálné. Čas ukázal, kdo měl pravdu. Po dvaceti letech se jeho kniha vydává v dalších dotiscích a stala se bestselerem. Díky Robertovi jsem si utřídil všechny své roztříštěné myšlenky a názory na finanční svět a celé mi to doopravdy začalo dávat smysl.

Proč tedy vlastně ze škol odcházíme se znalostmi počítání s rovnicemi o dvou neznámých místo vysvětlení, jak podat daňové přiznání nebo založit obchodní účet u brokera? Proč nám ve školách nevysvětlují, co jsou akcie, CFD, Futures, opce nebo Forex? Proč nám místo toho vtloukají do hlavy, že se musíme stát odborníky v nějakém specifickém oboru abychom si našly to pověstné dobré a stále zaměstnání? To dobré zaměstnání, díky němuž budeme moci v dnešní předražené době platit akorát nájem na malý byt, protože hypotéku na dům nám stejně nikdo nedá. Na tyto otázky si musí každý odpovědět sám. Účelem tohoto článku není někomu nutit nějaký názor. Spíše se snažím nabídnout trochu jiný pohled na věc.

Na závěr tedy zmíním drobné poselství. Neustále na sobě pracujte, vzdělávejte se, nevěřte všemu, co se říká a nespoléhejte na to, že se o vás nějaký systém postará. On je totiž každý systém nastaven tak, aby se staral o ty, kterým patří a ty, co stojí v tom pověstném stínu a tahají za nitky.